Zpráva z cesty na Zakarpatskou Ukrajinu (ve dnech 9. – 14.6.2009) s organizací Pomoc Těšínského Slezska
Účastníci výpravy: Svoboda Lumír (vedoucí), Fleischhans Radek, Ing. Cienciala Milan
Cílem naší cesty na Zakarpatskou Ukrajinu bylo dovézt a pomoct vybalit humanitární pomoc do oblastí: Kobylecká Polana a Rudnikova Huta.
Cestu jsme zahájili v úterý 9. června 2009 ve 21 hod. Jeli jsme Ladou Combi (p.Svobody) přes Slovensko na hraniční přechod Užhorod. Hranici jsme překročili bez větších problémů kolem 3:30 hodiny ráno ve středu 10.6.2009. Za ukrajinskou hranicí nás zastavovala policie, která nám chtěla trochu znepříjemnit naši cestu, ale díky Pánu, že se nám vše podařilo během 20 minut vyřešit a pokračovali jsme v cestě. Kromě nás tuto cestu absolvoval i kamión s humanitární pomocí, kterému se podařilo projet hranici o něco dříve.
Naší první zastávkou byla vesnička Rudnikova Huta, kde jsme dorazili před východem slunce a setkali se nejdříve s manželkou místního pastora, která právě vyháněla dobytek na pastvu a pak i s pastorem Ivanem Hnatkovičem. Předali jsme zde kuchyňské vybavení do staré školy, kde jsou organizovány letní tábory. Poté jsme pokračovali v cestě do Kobylecké Polany, kde jsme dorazili kolem 11:30 hod. Během jízdy jsme udělali krátkou zastávku před Iršavou v misijním centru, odkud jsme naložili větší množství křesťanské literatury pro věřící z obou zmiňovaných vesnic.
V Kobylecké Polaně již na nás čekal zmiňovaný kamion vezoucí humanitární pomoc do této vesničky. Jelikož jsme však museli počkat na jeho odbavení, využili jsme čas na krátkou procházku po okolí. Přihnala se veliká bouře, avšak, když byl kamión odbaven ustala, a my jsme se mohli věnovat vykládání humanitárky. Poté jsme se setkali s bratrem MUDr. Valerijem Gartovancem, u kterého jsme mohli přenocovat. Středeční večer jsme všichni společně prožili na jednom z krásných vrcholků a pozorovali západ slunce.
Na čtvrtek jsme si naplánovali výšlap na nejvyšší horu Ukrajiny Goverlu, která měří 2063 m a je od Kobylecké Polany vzdálena cca 130 km. Po vydatné noční bouřce jsme však trochu váhali, zda je náš plán realizovatelný. Cestou jsme ještě udělali zastávku na velmi zajímavém místě, a to geografickém centru Evropy, kde bylo i zvláštní muzeum. Během naší další cesty se vyčasilo a my se mohli vydat na 12 km dlouhou pěší tůru směrem k vrcholu Goverly. Začínali jsme ve výšce 750 m nad mořem a po 4 hodinách jsme zdolali vrchol hory. Během celé cesty bylo hezké počasí a velmi teplo. Na vrcholu Goverly stojí kříž a pamětní deska. Kochali jsme se nádhernými pohledy do okolní krajiny a bylo vidět asi 70 km daleko do okolí. Bylo zvláštní, že i v tak vysoké nadmořské výšce bylo hodně rozkvetlých květin. Bylo tam moc krásně. Cesta dolů k autu trvala asi 3 hodiny. V dáli byla vidět velká bouřková mračna a když jsme vyjeli, tak nás bouřka zastihla během cesty. Bouřka byla velmi intenzivní, ale děkujeme Pánu, že jsme mohli dojet až do Rudnikové Huty a že se nám nic nestalo.
Na místo jsme dojeli kolem 3 hodin ráno. Místem našeho noclehu se stala bývalá stará česká škola z roku 1926, kterou nyní místní sbor využívá k pořádání letních dětských táborů pro děti z Černobylu.
Páteční ráno jsme zahájili v rodině místního pastora církve br. Ivana Hnatkoviče a řešili jsme práce kolem přístavby ve škole. Pak jsme se vydali do Mukačeva, protože bylo třeba domluvit další humanitární pomoci a také jsme zajeli na místní tržnici, kvůli nákupům. Když jsme se vrátili do Rodnikové Huty, tak jsme pomáhali jedné vdově, které úplně shořel dům. Pravděpodobně požár domu způsobila závada nějakého el.spotřebiče v kuchyni. Večer jsme znovu řešili práce kolem přístavby ve škole,ale i jak se bude řešit oprava poškozeného domu.
V sobotu jsme se zúčastnili dopoledních bohoslužeb, které byly specifické tím, že promlouvali 4 bratři (i náš bratr L.Svoboda měl krátké svědectví a pozdrav), zpívalo se ze zpěvníků avšak bez hudebního doprovodu. Večer jsme krátce navštívili rodinu Viktora a Nataši Matuškových. Spolu s nimi jsme se pak vydali na večerní shromáždění do církve.Hlavně na večeních bohoslužbách jsme se modlili za tuto vdovu a její rodinu, která přišla o svůj dům, ale i poslouchali zvěst Božího slova a hezké písně mládežnického zborečku .
V nedělní ráno asi ve 4:00 hod jsme již vyrazili na zpáteční cestu. Čekání na Ukrajinsko -Slovenských hranicích bylo jen 35 min a bez žádných komplikaci. Byli jsme za to moc vděčni našemu Pánu .A při zpáteční cestě bylo moc krásné počasí a mohli jsme i vidět nádherná panorámata hlavně Vysokých Tater,ale i jiných slovenských hor.Domů jsme dorazili kolem 14:30 hod.
Tato cesta byla pro nás velmi výjimečná a prožili jsme mnoho zvláštních ale i hezkých situací, které vykonal náš Pán.
Děkuji hlavně bratru L.Svobodovi za zorganizováni této misijní cesty,ale i celé pomoci pro Zakarpatskou Ukrajinu.
Radek Fleischhans
Poděkování z Ukrajinského sboru v Kobylecké polaně. [PDF]
