Záznam z cesty na Ukrajinu – Zakarpatí
5. 1. – 9. 1. 2009
Účastníci: Lumír Svoboda, Václav Hrachovec, Žofie Buryjanová a Jolana Rupčiková.
Cílem naší cesty bylo navštívit tato místa: Kobylecká Polana, Rodniková Huta, město Mukačevo a obec Svoboda. Dopravním prostředkem byl automobil značky Lada.
Účel cesty:
1. Účastníci, kteří jedou do tohoto regiónu poprvé, se chtějí seznámit s prací ve sborech na Ukrajině.
2. Chceme poznat tamější sestry a bratry, také částečně i jejich situaci v rodinách.
3. Chceme se zúčastnit svátků narozenin Pána Ježíše a při té příležitosti věnovat dětem balíčky připravené v rámci akce „Vánoční dárečky pro děti na Ukrajině“.
Na cestu jsme vyjeli v mrazivém počasí v pondělí dne 5. 1. 2009 ve 21 hodin z Albrechtic u Č. T. Pověřili jsme naši cestu Pánu Ježíši na modlitbách. V posledním slovenském městě bylo nutné vyměnit starý akumulátor v autě za nový. Pán Bůh nám daroval krásné, slunečné ráno dne 6. 1. 2009. V osm hodin jsme byli na hraničním přechodu Vyšné Německé mezi Slovenskem a Ukrajinou. Sníh a mráz vyžadovaly zvýšenou pozornost při jízdě na cestách. Na Ukrajině jsou velice špatně označeny křižovatky a odbočky. Nejsou tam téměř nikde žádné návěsti, tabule, kde by byly uvedeny vzdálenosti do dalších měst a podobně. To stěžuje cestování. Projíždíme Užgorod, zastavujeme v městě Mukačevo. Už zde pozorujeme velké rozdíly mezi lidmi: bída a bohatství. Procházíme kolem sochy věrozvěstů Cyrila a Metoděje a žasneme nad tím, kolik toho ti dva Boží muži stihli projít a kolika lidem přinesli Evangelium!
Z Mukačeva vedla hrbolatá, neudržovaná cesta do zapadlé, podhorské vesničky Svoboda. Je to nedaleko Senevirského jezera. Malá vesnička je součástí Senevirské Polany. Je to skutečně velice chudá oblast. Škola je zchátralá, v zuboženém stavu. Je dřevěná, z části bez oken. Nábytek ze 40. let minulého století. Kamna jsou ručně udělaná z plechového sudu. Toalety jsme neviděli, zda-li vůbec jsou (kbelík). Podlaha dřevěná, místy ztrouchnivělá. Vyučovací pomůcky téměř žádné, kromě tabule a pár obrázků s písmeny azbuky. Pan ředitel byl mladý a moudrý, velice chudě oblečen. K nám však byl ochotný a přívětivý. Přivezli a odevzdali jsme mu dárky v množství 30 ks. Přislíbili jsme další pomoc ve formě opravy, zasklení oken a venkovního nátěru.
Vracíme se jinou horskou cestou a pokračujeme do Kobylecké Polany do rodiny Valera Gartovance. Seznámili jsme se i s jeho manželkou a třemi dětmi. Prožili jsme společně Štědrý večer, protože na Ukrajině začínají křesťanské svátky dne 6. ledna. Pochutnali jsme si na jejich národním teplém jídle: mletá pšenice, mák, trochu ořechů a medu. Ve středu ráno v 9 hodin začala pobožnost.
Tento evangelikální sborový dům byl dostaven v listopadu 2006, za vydatné pomoci (investice) Pomoci Těšínského Slezska (PTS). Na shromáždění děti i dospělí zpívali koledy, recitovali verše a poslouchali zvěst Božího Slova. Radovali jsme se z toho, že ukrajinština je pro nás částečně srozumitelná a my se můžeme sdílet spolu s nimi. Zvučně a nadšeně zněly jejich hlasy i při společném zpěvu. Nakonec jsme obšťastnili všechny děti balíčky ze Slezska. Loučíme se s lidmi v Kobylecké Polaně se slzami v očích a pokračujeme dál v naší pouti po této chudé zemi.
Obdivujeme pohoří Karpaty a spěcháme do jedné vesnice v tomto hornatém kraji, která se jmenuje Rodnikova Huta. Tam začíná večerní shromáždění v 18 hodin. Cesta je trochu složitá, bez patřičného označení. Průběh pobožnosti je podobný jako v Kobylecké Polaně. Jedno je odlišné. Zde už mají jeden hudební nástroj, el. varhany (dar). Radují se a zpívají. Programu se zúčastňují všechny generace, od těch tříletých po dvě osmdesátileté babičky, které zazpívaly pěkně v duetu koledy. Dva mladí bratři a místní pastor se zamýšleli nad Slovem Božím. Prožili jsme požehnanou chvíli. Dětem radostně zářily oči nad našimi dárečky na konci svátečního shromáždění. Obdarovali jsme ve sboru i seniory nad 80 let. Je těžké slovy popsat tu jejich obrovskou radost a překvapení. Poslední den jsme navštěvovali společně s místním pastorem po vesnici ty nejchudší babičky a dědečky. Mohli jsme vidět ten život v chudobě.
Na zpáteční cestě jsme si plně uvědomili, v jakém že dostatku žijeme. Velice těžko bychom si zvykali na tyto životní podmínky. Za krátkou dobu pobytu v těchto vesničkách pod horami jsme však vypozorovali, jak lidé žijí spolu v lásce a porozumění. Scházejí se, zpívají, modlí se ve sboru i v rodinách. V minulých dobách byli pronásledovaní a přece víru v Pána Ježíše nezapřeli! Kéž blahobyt, ve kterém žijeme, nás motivuje ke každodenní vděčnosti a ochotě rozdělit se s potřebnými.
Ev. Mat. 25, 35 – 36a „Neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít,
byl jsem na cestách a ujali jste se mne, byl jsem nahý a oblékli jste mne … “
V Albrechticích 13. 1. 2009 zapsala: Žofie Buryjanová